Jdi na obsah Jdi na menu
 


Věštění

6. 4. 2009

   Cikánské Karty


    Historie cikánských věšteckých karet
   Již od počátku svých dějin znali lidé metody dosažení transu, jenž jim měl usnadnit pochopení vlastních problémů a dohlédnout do budoucnosti. Zdar takového počínání ovšem záleží na duchovní vyzrálosti a osobnosti každého člověka. To by asi mohl být důvod, proč pouze mudrci, kněží a šamani, kteří se v raných dobách lidské historie rekrutovali především z řad žen, dokázali pomocí hůlek, kamenů a vnitřního zraku odpovídat na otázky všeho druhu.
   Nejprve jako orákula sloužily krásně tvarované kameny, dřevo posvátných stromů nebo části rostlin, a to zejména v původně matriarchálních, přírodních náboženstvích na úsvitu lidských dějin. Co bylo krásné, to bohyně označila za posvátné, a to se pak stávalo kultovním předmětem nevytvořeným lidskou rukou. Jak se však blížilo období naší vlastní historie, začaly se poměry měnit. Přesto v runových kamenech Germánů, v čínské hře I-ťing a ve věštění z kostek u Řeků a Římanů lze ještě rozeznat stopy původní formy přírodního orákula. zadní strana karet Cikánských karet k věštění
   Z vyspělé kultury starověkého Egypta, který již ovládal umění písma a disponoval papírem (listy papyrusu) i metodami rozmnožování písemností, pochází konečně královská hra, Tarot. Je napínavé sledovat, jak tento Tarot nabýval na své cestě na Západ stále nových forem. Staré obrazy přitom zůstaly zachovány, překryty ovšem židovskými a křesťanskými symboly. Židé si vzali při exodu z Egypta do země Kanaán s jinou moudrostí i své karty. V zemi zaslíbené objevili nakonec tarotové karty křižáci a ti je přinesli po Evropy. Tam zůstaly vyhraženy až do vynálezu knihtisku jen několika vyvoleným.
   Souběžně s tím se královské karty vydávaly ještě jinou cestou. Putovaly s tajemným národem Cikánů, kteří se pravděpodobně setkali s Tarotem kdesi na východě a díky spiritualitě sobě vlastní dovedli rychle využít intuitivních možností hry.
   Čtení z ruky, vykládání karet, věštění: to vše se zdá být s Cikány neoddělitelně spojeno. A protože se tento kočovný národ tvrdošíjně vzpíral jakýmkoli vnucovaným pravidlům, nezbylo vládcům, kteří se je marně pokoušeli přimět k usazení, aby je trpěli takové, jací právě jsou. ukázka a popis karty Štěstí
   Dokonce i inkvizice zacházela s Cikány zpravidla mírně. Skrývalo se za tím přesvědčení, že jejich duše beztak "nelze zachránit" a že v důsledku toho je i jakákoli očista ohněm marná. Přesto se Cikáni stali mnohokrát oběťmi nespravedlivého pronásledování, protože byli pokládáni za méněcenné lidi. Neměli ani občanská práva, ani nenalézali přímluvce. Byli prokletými párii, kterým zůstával svět usedlého obyvatelstva uzavřen, ale z jejichž moudrosti také nic nepronikalo ven.
   Cikáni tedy měli své vlastní karty, které si - ovšem spíše vzácněji - pomalovávali speciálními barvami podle určitých pravidel. Tarotové karty, které Cikáni zprvu používali, byly v každém případě zhotovovány ručně; tištěné karty neexistovaly. Jedno je proto jisté: nesčetné cikánské taroty, které dnes existují a již i dříve se nabízely ke koupi, z cikánské duchovní pokladnice nepocházejí. Vždyť Cikáni si své tajemství uměli chránit!
   Naše karty, cikánské věštecké karty, mají proto jen jména, jimiž byly obdařeny v epoše romantismu. Kdysi to byl reklamní trik, jenž měl díky tajemnosti obklopující Cikány získat kartám nové kupce.
   Nežli se změnil v cikánské věštecké karty, prošel Tarot ještě dlouhou cestu. Italský autor Covelluzo napsal: "V roce 1379 přišla karetní hra ze země Saracénů, kde se jí říkalo "naih", do Viterba." Ještě v roce 1370 konstatoval mnich jménem John z Brefeldu, že v symbolice karet se naprosto výtečně obráží a je ztvárněn stav světa. Tento názor se v křesťanské církvi neprosadil. V Řezně byly karty zakázány roku 1378, roku 1381 v Marseille, v roce 1397 v Paříži. Roku 1423 tvrdil svatý Bernardino ze Sieny, že karty vynalezl ďábel. Roku 1441 zakázaly dovoz karet Benátky. Nakonec se tarotům vůbec začalo říkat "ďáblova modlitební knížka".
   Velká arkána především svými obrázky vzbuzovala hněv křesťanské církve. A tak se karty transformovaly: Malá arkána se změnila na hrací karty, jak je dosud známe a používáme, a přitom se z mečů, pentaklů (mincí), holí a pohárů (číší) staly piky, kára, listy a srdce. Velká arkána ze hry zmizela. Přesto, a neustále se opakující zákazy to dokazují, věštecké karty ze světa nezmizely.
   Protože však byl Tarot jednoznačně v klatbě, zkoušeli to vynalézaví duchové s obměnami. Hraní s kartami bylo sice také nežádoucí, nebylo však zdaleka tak nebezpečné jako věštění. Protože se však již nedaly jedny karty odlišit od druhých, bylo možno s nimi předstírat "nevinnou" zábavu.
   Prostý lid používal ke zjišťování osudu i nadále kostky. To ukazuje, jak tvrdošíjné byly původní kulty! Stejně jako dříve se udržovalo například kamenné oráku1um původem z mezolitu (doby kamenné), i když kameny měly nyní tvar krychlí. Tyto formy začínaly splývat jen velmi pozvolna, jak ukazuje mohučská Kniha osudu, nejstarší dochovaná hra věšteckých karet v knižní podobě. Pomocí otočného ukazovátka bylo možno si vytipovat osm obrázků, z nichž každý obsahoval obecnou radu do života. Tato kniha vyšla v roce 1505. Tehdy byly ještě upalovány čarodějnice, a hubení moudrých žen ve velkém mělo dokonce ještě přijít. Přesto následovaly další knihy karet a hry, většinou opatřené titulem nebo úvodem, který ukazoval směšnost věštění z karet.
   Tato metoda, neodepírat pod pláštíkem zesměšnění, aby byla vrchnost upokojena a lidu zase dáno to, co chce mít, se s oblibou užívala ještě po pěti staletích: roku 1990 vyšla vbýva1é NDR kniha o věšteckém umění s podtitu1kem "Pravda o takzvaném věšteckém umění". Nejinak se referovalo - vždy s nálepkou problematičnosti - zcela pravidelně o používání kyvadla, věštění z ruky i z karet.
   Roku 1661 byla vytištěna kniha Johanna Pretoria "Cikánské karty čili hra chiromantická". Poprvé se tak objevila kniha, která lákala čtenáře odkazem na cikánskou moudrost v titulku. Mimo jiné se zde setkáváme s fundovanou příručkou o umění číst z dlaní (chiromantii), doloženou řadou příkladů. Čtení z ruky zůstávalo nejrozšířenějším orákulem, vždyť ruce byly nakonec k dispozici pořád. Zájemce o chiromantii mohl přitom čerpat z řady pramenů: vzdělanému čtenáři bylo otevřeno čínské, stejně jako římské vědění.
   Měla však uplynout ještě dvě staletí, než si věštění z karet osvojil lid. Vždyť který prostý člověk si tehdy mohl dovolit koupit si karty nebo byl s to číst o nich knihy? To se změnilo zavedením povinné školní docházky, která se prosadila teprve značně později. Dokonce i francouzka Marianne Lenormandová, žena, jejíž příspěvek k historii vykládání karet nebyl vžádném případě zanedbatelný, chodila do školy jen dva roky. A i to bylo pro měšťanskou dívku před francouzskou revolucí hodně.
   Této mimořádné ženě, která radila císařům a králům stejně jako selkám, vojákům a služtičkám, se povedlo začátkem devatenáctého století odvést věštění ze špinavých jarmarečních bud a temných zadních dvorků aby je uvedla do salónů. Z "ďáblovy modlitební knížky" se tak stalo "rozptýlení dam".
   Karty, s nimiž M. Lenormandová pracovala, se tiskly již od roku 1840. Roku 1860 pak trh přímo zaplavily věštecké karty, jež nesly název karty paní Lenormandové. A evidentně se hodně prodávaly!
   Marianne Lenormandová používala pro svá sezení tarotové i tradiční karty. Navrhla i vlastní hru, astrologicko-mytologické karty. Byla to rozsáhlá hra, sestávající ze čtyř set velkých karet, které se ani nevešly do ruky. Pokud chtěl hrající porozumět obrázkům na těchto kartách, musel ovládat určité penzum knižních vědomostí: téměř všechny obrázky byly vypůjčeny z řecko-římské mytologie, jíž si tehdy vzdělanci velice cenili. Tyto karty nezůstaly utajeny ani současníkovi paní Lenormandové, Goethovi, jak vidíme v jeho Faustovi.
   Pro nonnálního občana byly však motivy nejspíš příliš abstraktní. Ty proto doznaly zjednodušení a bylo jich vždy několik shrnuto na jednu kartu. Také formát se zmenšil, aby se karty vešly do ruky, a jejich počet byl zredukován. To však evidentně ještě nestačilo ke zpřístupnění karet širokým masám. Kromě obvyklých symbolů - srdcí, kár, listů a piků - byly tedy ještě doplněny vysvětlujícím slovem nebo průpovídkou. To plně odpovídalo evropské tradici knih osudu, o nichž jsme se již zmiňovali. Zdálo se, že to stačí, aby mohl orákulum používat a vykládat i ten nejprostší člověk.
   V důsledku toho je obtížné najít mezi knihami z devatenáctého století takové, které by obsahovaly úvod do výkladu karet, spíše se vyskytují knihy s všeobecnými životními radami a odkazy na život Marianny Lenonnandové, jako například kniha vydaná v berlínském nakladatelství Literatur und Kunstcomptoir roku 1847 pod mnohomluvným titulem "Karty proslulé Mademoiselle Lenormandové z Paříže, jediný správný úvod do věšteckého umění ajeho výklad ve dvou dílech". V něm prezentované obrazové motivy pocházely ze zjemnělého světa vznešeného biedenneieru a v této podobě je možno je dostat dodnes.
   Nakonec se vyvinuly ještě další druhy věšteckých karet. Změna se odehrávala podle dávno osvědčeného schématu: z mohučské Knihy osudu, která obsahovala pouhých osm obrazů, vznikaly především v Itálii obsáhlé karetní hry i s knihami na úvod. V knize vydané roku 1520 v Benátkách u Franceska Marcolina da Forli "Le Sorti" (Osud) najdeme již šestatřicet karet. Vykládaly se podle složitého systému, který se lišil pro muže a pro ženy, a u každé odpovědi následovaly další rozdílné výklady. U této hry je nápadné, že karty nesly jména podle velice všeobecných lidských stavů, jako je láska, žádostivost, lítost, počestnost, faleš, věrnost atd.
   Tyto karty byly velice oblíbeny ve šlechtických a bohatých kruzích a příjemně se lišily od obyčejných lidových karetních her, označovaných za hrubé a sprosté.
   Dámský svět si cenil "Conversation Cards",jak se jedna taková hra nazývala roku 1775 v Anglii. Měla stále ještě padesát šest listů a obrázky řady scén i vnitřních stavů, přičemž všechny byly pojednány v barokním slohu. Jejich popisy si uchovaly podobné znění jako v italské hře, jež vznikla o dvě staletí dříve: najdeme tu statečnost i podvod, církev i kontemplaci, lásku k bližnímu i srdce.
   Věrny tomuto příkladu prodělaly různé předchůdkyně našich karet, nazývané stále "lenormandskými kartami", poslední přeměnu na cikánské karty, jak je známe nyní. Barvy hracích karet (piky, srdce, kára a listy) i číslování zmizely. Významy karet popisují obecně lidské naděje, obavy či tužby, jako peníze, faleš nebo štěstí.
   V katalogu firmy Piatnik v Budapešti se s nimi setkáváme roku 1926, ve Vídni se prý tyto karty daly dostat již od roku 1920.
   Kolem roku 1960 byly obrázky z valné části modernizovány, čímž byl také dlouhý vývoj cikánských karet završen. Jejich tvářnost poznamenalo mnoho neznámých tvůrců. Mnoho lidí přispělo na této cestě ke komplikovanému, a přece prostému, přesvědčivému kouzlu těchto karet, které nastoupily bezpříkladné, třebaže i tajné vítězné tažení Evropou, aniž by vynechaly její východní část. Jen v Německu se ročně prodá více než 10 000 her. ukázka popis karty Štěstí ze stran 96-97
   ŠTĚSTÍ Láska, vztah k jiným lidem Partnerství vám přináší životní štěstí. Bohaté naplnění najdete i v rodinném kruhu a mezi přáteli.
   Všeobecně Zde není příliš co vysvětlovat: karta Štěstí je velice pozitivní. Cokoli děláte nebo dostanete, všechno vám přinese štěstí. Zaměstnání, majetek Budete pracovat ve svém vysněném zaměstnání. Váš majetek bude rozmnožen řadou šťastných náhod.
   ŠTĚSTÍ v kombinaci s:
   Cestou: Šťastná cesta
   Darem: Štěstí letí za vámi
   Dítětem: Vaše dítě vás učiní šťastnými
   Domem: Váš dům vás učiní šťastnými
   Dopisem: Písemnost přinese štěstí
   Falší: Zdání klame!
   Knězem: Splynutí s božstvem, osvícení
   Láskou: Štěstí v lásce
   Milenkou/Milencem: Tento člověk je vaším štěstím
   Myšlenkami: Duchovní poznání
   Nadějí: Brzy bude všechno dobré
   Nečekanou radostí: Náhlé štěstí
   Něco penězi: Štěstí v peněžních záležitostech, výhra
   Penězi: Bohatství v důsledku výhry nebo štěstí
   Setkáním: Díky návštěvě budéte šťastní
   Smutkem: Nemůžete se radovat
   Sňatkem: Šťastné manželství
   Stálostí: Vaše práce vám přinese štěstí
   Touhou: Také: povolání Toužíte po štěstí
   Věrností: Štěstí vám zachová věrnost
   Zábavou: Všechno bude dobré!
   Zvěstí: Velmi dobrá zpráva

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář